Rodičuv musíš ctíti
jak chceš požehnáni miti.

Po bohu najprv rodičum máš milosť rozdávati,
na to, čo si od nich prijal, vždy pamatovati.
Veľkú lásku k tobe mali od tvého detinství,
starostlive chteli privésť te ku človečenství.

Láska lásku odplacuje, nebuď ty nevdečný,
mej vždy lásku k tvým rodičum a hudeš statečný.
Nenechávaj ich v zármutku, posluhuj v nemoci
a v potrebe jakejkoliv buď im na pomoci.

Jestli budeš dobrým synem, dobre si poslúžíš
i rodičum i sám sebe života prodlúžíš.
Budeš míti česť u lidí, dobrý chýr o sebe
a i hojné požehnání dá ti pán búh z nebe.

[2]

Príteľuv tvých šanuj.

Tvých príteľuv, jako sluší, mej též v povážnosti,
k nim úctive mluviti máš a z poniženosti,
nebo oni též od tebe úctivosť žádajú,
z tvého pekného chování potešení majú.

Varuj se, abys’ príteľuv k hnevu nepodzbudil,
aneb medzi príbuznými rozbroje nevzbudil.
Nectilo by te to, kdyby pro nemravy
tvoje meli míti príteľové hnevy, zvady, l)ojc.

Mej za isté, že má byti veľká povinnosť tvá
rečú, skutkem šanovati každého z príteľstva.
Jestli nebudeš šanovať tvojej pokrevnosti,
nebudeš míť i od lidi slušnej úctivosti.

[3]

Učiteľuv v dobrých vecách poslúchaj.

A i tvého učitele máš meť v úctivosti,
jeho dobré naučení pos]úchať s pilností.
Obávaj se ho, ponevač má nad tebú vládu
a i miluj, když s učením dobrú dává radu.

On jest tvojim služebníkem, když te vyučuje,
jako lekár nemocnému, když mu rozkazuje.
Jak ho poslúchať nebudeš, nič ti neosoží,
byť bys’ mu dal za učení všecko tvoje zboží.

Usiluj se ku dobrému podle vtipu tvého,
zapamatuj, když učiteľ mluví čo dobrého.
Tak úžitek z neho vezmeš a on potešení
a zustaneš svojím časem mládenec vznešený.

[4]

Drž se čistotne polle tvého stavu.

K statečnosti dopomáhá milovať čistotu,
neb rád slyší každý človek čistotnosti nótu.
Obyčejne o statečnosť ten tvoju nestojí,
kdo nečistý pred statečných prijíť se nebojí.

Pred bohem mej čisté srdce a pred lidmi rúcho,
by nebylo pro lenivosť štráfané tvé ucho.
Umývaj tvár, a i ruky, nič nešanuj vody,
též když pahnosty obrežeš, nebudeš míť škody.

Nenos blata na odeve a na nohách smradu,
bys’ nečinil cudzím nosom nevdečnú závadu.
Učes hlavu, jako svedčí, nechoď jak medúza,
nečistotnosť lidské oči k hnusnosti podzbúdzá.

[10]

Každého mej v úctivosti

Slušná vec jest svým spúsobem blížných pozdravovať,
na príteľuv neprítomných tvojich pamatovať,
neb príteľstvo a i známosť starú obnovuje,
kdo skrz listy aneb posiuv známých pozdravuje.

V pozdravení to mej v srdci, čo máš na jazyku,
nikdy žádnej falešnosti neprijímaj k zvyku,
neb falešnosť potajeniná jak se ráz ukáže,
tvú statečnosť političnú velice zamaze.

Koho stretneš na ulici i z malého stavu,
pozdraviť ho nezanedbaj s poniženú hlavú.
V prísloví jest, že u teho statečnosť zustává,
který každému úctivosť, jako svedčí, dává.

[11]

Vetšímu a statečnejšímu vždycky ustupuj.

Kdokoliv od tebe vetší ve veku neb v stave,
temu dávaj svú úctivosť a ustupuj práve.
Svedčí vždycky na malého velšému ustúpiť
ze svojím protivenstvím staršého netupiť.

Samopašný se menuje a bývá bez chvály,
kdo se starším protivuje, byvše v letech malý.
Nemúže býti múdrejšé vajco od slepice,
jestli čo víš, poslyš starších, naučiš se více.

Nechtej voditi žádného za nos nebo za šticu,
by te nekdo neprežehnai po hlave s palicú.
Vitr trstiny nezláme, neb se ohybuje,
v statečnosti stálý je,.kdo starším ustupuje.

[12]

Nad malými zvíteziti se neusiluj.

Jestli míníš zetrvávať u iných v šanobe,
nedávaj se do drážení s mladšími od tobe.
Jestli by te obrazili, odpustiť im svedčí,
musíš míti víc rozumu, neb si od nich vetší

Ty se nikdy neusiluj nad mladšími mstíti,
neb žádnému také mstení nemúž’ osožiti.
Toto bláznivé zvítezství k posmechu prichádzá,
když kdo veľké nad mdlú silú zvítezství vyvádzá.

Jestli malého prem6žcš, nedostaneš chvály,
lebo ten, proti kterému bojuješ, je malý.
A jak se trefí malému teba prevýšiti,
iste to neruúže tobe bez posmechu byti.

[13]

Na tvoje veci pozor daj.

Jak se nechceš pomáčati, nevchádzaj do vody.
Pozor daj na tvoje veci, jak chceš byť bez škody.
V ochraňování svých vecí kdo neni bedlivý,
bývá podle všech domnení sám sebe škodlivý.

Slušná vec jest na své veci dobrý pozor dati,
nebo zlbdej, čo ukradne, težko to navrátí.
Jestli se ti nečo stratí z neopatrnosti,
máš meť škodu a i posmech a i dosť starosti.

Snadnejšá vec jest ochrániť, čo máš pod tvú mocú,
nežli hledať, čo utratíš s vrchnosti pomocú.
Jestli nevíš v tvojich vecech držeť bedlivosti,
naučíš se však neskoro ze svého neštestí.

[14]

Pekná barva stydlivosti
nebývá u všech v milosti.

Jak se žádáš ozdobiti s milú stydlivosťú,
musíš míti nepríteľstvo s každú neprávosťú.
Vstydlivosť jest veľký poklad a v srdci prebývá,
jak čo slyší, tehdy hned krev do tvári vylívá.

Podie starej skuselosli dobré jest znamení,
jestli se tvár sčerveňuje po z~ém učinení.
A jak kdo má v zlém účinku vždycky tvár jednakú,
ukazuje k poiepšení starost ledajakú.

Nejpekuejšá v svete harva vzácnej vstydlivosti,
obyčejne místo mívá v domc nevinnosti.
Obličej tvojcj tvárnosti též chce ozdobiti,
ale musíš všecké zlosti v nenávisti míti.

[15]

Pilnosť mej v tem, čo pred seba bereš.

Chceš-li konec chválitebný v tvojich prácách míti,
musíš vždycky tvoje práce s pilnosťú činiti.
Dobre, skoro, chválitebne, čo robíš, vykoriáš,
jestli v tvojém pracováiií potrebnú pilnosť máš.

Hnusné je to pracování, kde neni pilnosti,
radnej nechaj, jak bys’ nemel učiniť zadosti.
Skorej skrz svúj težký púrod slon porodí slona,
nežli zostane paripa z lenivého koňa.

Dúho pracuje lenivý a i to s chybami,
poneváč mu schádzá pilnosť ku pozorování.
Pilný bucľ v tem, milý synu, čo vezneš pred sebe,
by iný nepopravoval dílo tvé za tebe.

[16]

Čo dobrého čitáš, to pamatuj.

Čo dobrélio v knihách čítáš, zadrž to v pameti,
nebo darmo čítá, který nechce vedeti.
čož.za osoh knihy čítať ve dne a i v noci,
jak v hlave nič nezachováš, darmo kazíš oči.

Byť bys’ vedel, všecké knihy jako se menujú,
nič neplatí, jak nevíš, čo v sobe obsahujú.
Jestli zhyne tvoja kniha, zhyne-ť i umení,
když z nej neniáš nič v tvéj hlave z podlého učeni.

Málo naraz, ale často i pilne čítať máš.
Pakli mnoho čítať budeš, všecko zabudeš zas.
Kdo málo jí, a]e chutno, temu pokrm slúží,
skorej kratičké čítaní v hlave se zadrží.

[18]

Pozorlivosť v skutku i v reči
každému svedčí.

Pozorlivosť v každej veci mítí nezaškodí,
lebo mnohých nepozornosť ku potupe vodí.
V tvém mluvení a v činení budiž pozorlivý,
aby konec tvého skutku nezustal škodlivý

Kdo pod nohy nepohlída, do jamy upadá,
a tak pre svú nepozornosť pomoc iných žádá.
Pozoruj, jako máš mluviť a čo kdy činiti,
bys’ nerékel: Nevedel sem, že to má zlé byti.

Každé slovo, které jednúc chceš meť na jazyku,
musíš ho dobre vybrúsiť dvakrát na pilníku.
Čokoliv by z tebe mohlo iných obraziti,
to proti tvéj statečnosti domnívaj se byti.

[20]

Zakladaj potrebného z lásky.

Nejsú v svete všetci lidé štestí jednakého,
neh vidíme chudých lidí a i bohatého.
Dal búh boháčum peníze a chudobnýni nebe,
by se meli s čím zakladať boháčum v potrebe.

Jestli, synu, budeš míti peníšček nejaký,
založ chudých i vyzískáš úžitek trojaký,
vezmeš od lidí úctivosť a od boha nebe,
bude i chudý dekovať, dobrorečíc tehe.

Jak čo chudému požičáš, neber interesu,
pakli mu čo daruješ, nezrušíš móresu.
čo chudému proukázeš z lásky, povinnosti,
to-ť búh ščedre vynahradí tu i na večnosti.

[24]

Hra pro úžitek neb pro vyhrání neni bezpečná.

Hrávati se v karty, v kostky kdo riiá ve zvyklosti,
snadno prehrá, když chce vyhrať, a prijde ku zlosti.
Čím víc v kostkách času tráví, víc vúle k hre mívá,
jak prehrá, nerád vidí, když se kdo vysmívá.

O peníze statečnému hrávať se nesvedčí,
kdo zbehlejší v kartách bývá, je darcinnik vetší.
Aneb vyhrá, aneb prehrá, aneb hrá nadarmo.
Jak privykne, zvyklosť ku hrám jest veliké jarmo.

V kartách žádosť ku vyhrání kriky, zvady plodí,
k zlorečení podzbudzuje i k bitce privodí.
často býva, když kdo míní peníze vylirati,
i svúj niešček i statečnosť i život utratí.

[26]

Z pýchy nepotupuj i nejmenšího.

Od pýchy má svúj začátek každé potupení,
nechtej z pýchy u sebe žádného znamení.
Nepotupuj v srdci tvojém ani nejhoršího,
mej obyčej šanovati od tebe menšího.

Menšímu máš ukazovať nejvíc úctivosti,
by te vedel šanovati, když budeš v starosti.
Jestli dobrého príkladu neuzre od tobe,
tehdy potem bude v malej te míti šanobe.

Nepotupuj maličkého, dívaj se zďaleka,
snáď od tebe bude lepší, když bude nieť letá.
Malých lidí s potupením nezahadzuj mimo,
obyčajne v malých súdkoch dobré bývá víno.

[28]

Nežádaj cudzích vecí nespravodlive.

Ach, múj synu, nežádaj si bohatnúť z cudzého,
než usiluj se živiti z pracování tvého.
Kdo chce dostať cudzé veci, sám svoje utratí,
ú statečnosť i svedomí i dušu zatratí.

Kdo na cudzé veci myslí, své neopatruje,
cb svú mysel ku rozličným vecám rozširuje.
Cudzé veci zdržovati u seba nesluší,
neb volajú k pánu svému, navrátiť ich musi.

[29]

Manžel má milovati manželku spravedlive.

Abys’ vstúpil do manželstva, žáden te nesílí,
a jak vstúpíš, proto múžeš bohu byti milý.
Ale musíš k tvéj manželce vždycky lásku míti,
v jakémkoliv protivenství trpezlivým byti.

Nejtežší je stav manželský, ten ví, kdo probuje,
ale težkosť jakúkoliv láska ulevuje.
Jestli ale spravedlivej lásky v srdci neni,
Tam i sladkosť jakákoliv v trpkosť se promení..

Když manželku sobe pojmeš, miluj ju srdečne,
mysli, že závazek lásky má trvati večne.
Jestli budeš v lásce trvať podle slibování,
od lidí česť a od boha vezmeš požehnání.

[30]

Práva vedeti dobrá vec jest.

Právám, súdom buď prítomný, jestli máš slobodu,
zvíš, jak sudci rozsudzujú kdejakú žalobu.
čo se v právách ustanoví, dobre jest vedeti,
abys’ potem v tvojich činech vedel se držeti.

Dobrá vec jest od mladosti v právách zbehlým byti,
kdo ví nečo, múže sobe i iným slúžiti.
Múžeš nekdy obdržeti vrchnosti stolicu,
včul se nauč, komu máš dať chválu neb palicu.

Jak ti vrchnosti stolice štestí nepopreje,
jak víš prává, nezustaneš bez všeckej nádeje.
Dobrá vec jest podle práva své veci hájiti,
kdo jc sprostý, snadno múže, čo má, utratiti.

[31]

Pokrm zbytečný zdraví škodí.

Kedy bývá tenký obed, večera šmakuje,
neb žalúdek hladovitý jidlá napravuje.
Malé jidlo pri obede večeru pripraví,
aby chutne užívaná slúžila ku zdraví.

Jestli ale často budeš mívať hodování,
zdraví skazíš a žalúdek pohneš ku rihání,
bude i nejlepší pokrm v ošklivosti míti,
nebo jidlá všelekjaké nemúže stráviti.

Skrovnosť miluj, zrídka hoduj, budeš v zdraví stálý,
skusíš i v tvém hospodárství úžitek nemalý.
Márný je ten, který často privykel hodovať,
na stúl jeho i poddaní nestačá pracovať.

[32]

Spání zbytečné neužiteéné i škodlivé bývá.

Sen jest nejlepšé lekárstvo proti zunování,
neb zas telu dává silu skrz odpočívaní.
Ale kdo v zbytečném spání oblíbení mívá,
zemdlí, jako kdo zbytečné lekárstvo užívá.

Múžeš peť, šesť, sedem hodín bezpečne spávati,
zrídka chtej k sédmej hodine ósmú pridávati.
Sedem hodín k odpočinku, deveť k lenivosti,
jak nekdy spíš osem hodín, dosť je až k sytosti.

Neprinese do kuchyne nič dluhé spávaní,
neb v prísloví se menuje žebrácké kochání.
Vím, že nechceš, milý synu, zustati žebrákem,
tehdy nebuď krem potreby daremným ležákem.

[33]

Sliby plniť potrebno.

Zrídka slibuj, a čo slíbíš, vyplniť usiluj,
v jakémkoliv slibování tvú statečnosť miluj,
nebo hovadá provázek, slovo lidí váže,
jestli zrušíš tvoje slovo, nebudeš v pováze.

Slovo držeť v dobrých vecách vždycky buď hotový,
vyplň, jak si nečo slíbil, i nepríteľovi.
Vzvlášte jestli si se k čemu s prísahú zavázal,
bys’ statečnosť i svedomí tvoje nezamazal.

Jestli strom ovoce nemá, čož po jeho kvítí,
ty nechtej sladké slová bez účinku míti.
Byť bys’ reči i s nejvetším merával pohárem,
jak čo slíbíš a nesplníš, jen zustaneš lhárem.

[34]

Víno skrovnosti slúží k čerstvosti
a pité v zbytku neni k úžitku.

Užitečná vec jest víno, když se skrovne pije,
srdcu veselosť dodává, údy posilňuje.
Ale bez spúsobu pité víno v zbytečnosti
nakloňuje ku nemocám i ku bezbožnosti.

Chladí zvenku priložené, vypité zehrívá,
obyčejne k neúžitku mladým lidem bývá.
Jeden pohár je ku zdraví, druhý k veselosti,
tretí k opilstvu pomáhá, čtvrtý k bláznivosti.

Když si mladý, radím tobe, zdržuj se od vína,
neb i starým z neho prišla ku zlému príčina.
Když skrz vúňu aneb barvu te ponúká k chuti,
merkuj, abys’ jed nevypil k zlému upadnutí.

[35]

Vlasť svoja každému milá.

Nejmilejšá človekovi bývá tá krajina.
kde sa zrodil a vychoval, známá jest novina.
I červíček v tem koreňu, v kterém se vyľáhne,
mivá sladké potešení a k nemu se ťáhne.

Nevdečný je, kdo na svú vlasť lehko zapomíná,
aneb k potupe svéj vlasti nečo zle spomíná.
Sluší za boha, za víru, za krajinu státi,
ohválitebná vec jest za ňu krev i život dati.

Rečú, mečem a s čím múžeš, obhajuj ju tvrze,
ä~cboj se pro jej ochranu upadnúť do núdze.
kdo umírá za slobodu, za pokoj krajiny,
večné meno sobe získá za to dobrodiní.

[36]

Chýr mnohokráte falešný
nebuď ku verení spešný.

Kdo je rýchlý ku verení, snadno sklamán bývá,
kdo se lehko clá klamati, posmívaní mívá.
Nevíš, odkud vitr veje, kde má odpočinúť,
never každému vetrovi, jak chceš posmech minúť.

Chýr čím dále v svete ide, tým ho víc pribývá
~ nekdy též z úst falešných svúj začátek miva.
Neni sú vždy spravedlivé ve svete noviny,
nekdy lidé vrchy čiňá ze samej rovniny.

Nespravuj se podle chýru, jak nemáš istoty,
bys’ neprišel do posmechu aneb i do psoty.
Jestlis’ schopný ku verení, nestačíš veriti,
nebo budú mnozí ináč o jednom mluviti.

[37]

Kdo ze ženami obcuje,
zlé meno si zasluhuje.

Obyčajne ten v chlipnosti podezrelý bývá,
kdo s obecnú ženú svoje společnosti mívá.
Odďár, synu, oči tvoje od obecnej ženy,
nemaj v chlipnej společnosti žádné zalíbení.

Uteč od nej a líbežných neposlúchaj rečí,
by te k zlému neprivédla, čo na te nesvedčí.
Boha nemá, smrť miluje, do pekla pospíchá,
žádá te meť společníkem, když podvodne vzdychá.

Má peknú tvár, čisté rúcho, reč jako plášť strdi,
ale česť jej i svedomí jak mršina smrdí.
By te zvédla a i nekdy vychádzá na rinek,
jak čo kúpíš, místo medu okusíš polynek.

[40]

Nad literné umeni
vetšího bohactva neni.

Nejvetší poklad nalézneš v literném umení,
ačkoliv je pracovité, mej v nem oblíbení.
Čo je zlého, čo dobrého z knihy poznať múžeš,
v dobrých vecách i druhému i sobe pomúžeš.

Diogenes podobňuje takého mrtvému,
kdo umení nerozumí v svete liternému.
Čož za osoh ku životu z matky se zroditi
a bez všeckého umení jak hovádko žiti.

Čo kdy bývalo na svete, to z litery poznáš,
a lépej se vynaučíš, jako se chovať mas.
Umení pomáhá k všemu, nejvíc k statečnosti,
bez umení ani boháč nemá počestnosti.

[41]

Nebude platné umení,
jak pri neni rozumu neni.

Byť bys’ mel nejvíc umení, jak nemáš rozumu,
ve všech prácách budeš míti odpornú fortunu.
Nebo štestí ne z umení, než z rozumu chodí,
umení pak bez rozumu k neštestí privodí.

ď~1m lepšé kone zapráhneš do voza jedného,
víc utratíš, jestli iiemá vozára dobrého.
Jak umení chválitebné máš namísto biča,
tehdy rozum ustavične drž za pohoniča.

Buď rozumný, opatrný ve všem tvém činení,
nikdy nechtej zakladati na samém umení.
Aie radu též od iných nevstyď se spýtati,
vetšá múdrosť radu pýtať, než radu dávati.

[50]

Krása spravedlivej čnosti
lidí vede k spanilosti.

Cnosť človeka ozdobuje jak záhradu kvítek,
v čnosti človek nadobývá nejvetší úžitek.
Lidi, boha i anjeluv k sobe priťahuje,
Kdo ochotne ze dňa na deň v čnostech pokračuje.

Prchledni se do zrkadla a jak si spanilý,
v Čnostech se cvič ustavične a budeš víc milý.
Peknejšá čnosť obyčejne vychádzá z pekného,
~enu stratíš krásy tvojej, jak spácháš čo zlého.

A jnk nemáš v tvári tvojej, jakú chceš, podobu,
u~iluj tvú ozdobovať čnosťami osobu.
C0 Li schádzá spanilosti v tvém popelném tele,
to t~ čnosť na večnej duši vynahradí cele.

[51]

Hnev rozumem hamuj
a tvé zdraví šanuj.

Človek je schopný ku hnevu hneď od prirodzení,
nebo je ze žlčú na svet z matky narodzený.
Žluč je žlutá, dobre víme, nemá dobrej chuti,
když se pohne z místa svého, silne k hnevu nútí.

Proto človek častokráte ku hnevu povstává,
jestli se mu vec nekterá proti vúli stává.
Však ničmenej skrze rozum má hnev ukrotiti,
jestli nechce v skutcích svojich veľmi poblúditi.

Koňa zdržuješ na úzde, aby te nezhodil,
zdržuj i hnev tvým rozumem, aby ti ncškodil.
Čokoliv z hnevu učiníš, neb budeš mluviti,
to inému aneb tobe múže uškoditi.

[52]

Spravedlivosť slepá má byť,
všech má bez ohledu súdiť.

Spravedlivosť se raduje ze všeho dobrého,
nemá úmyslu podvodne sklamati žádného.
Tak se chová, jako sluší, vždy pri pravde sedi,
v súdoch oči má zvázané, osohy nehledí.

Nechce vinného vymlúvať, byť by byl ze stavu,
ani nevinného ľstive ustavovať k právu.
Vždy na jedných vážkách váží pána i sedláka,
chce vždycky byť bez promeny každému jedtiaká.

Usiluj se, milý synu, podle všej možnosti,
dokud žiješ, v každej veci stáť v spravedlivosti,
neb podvodnosť jakákoliv pokoj srdce kazí,
s fa1ešnosťú i blížního i boha obrazí.

[57]

Všeckých miluj spravedlive
a vždy se drž pozorlive.

Jestli ti kdo veľmi schvostnú lásku ukazuje,
nevím, zdaliž v srdci svojém te príliš miluje.
Snáď to činí z polície neb z politování
aneb snáď chce nečo dostať krem tvého nadání.

Jestli te zamiloval, to-ť mluvím z krátkosti,
nechtej mnoho zakladati na jeho milosti.
Nenalézneš zvazku lásky v svete tak silného,
který by se neroztrhel času odporného.

Milosť síc’ za milosť vzdávať sluší na každého,
i ty miluj čistú láskú milovníka tvého.
Prílišnej s nim nechtej míti nikdy dúvernosti,
aby milosť neobrátil k veľkej ošklivosti.

[58]

Lidskej gracie nežádaj,
ale božskú vyhledávaj.

Nehledaj pánskej gracie, pacholče chudobný,
než to pilne vykonávaj, k čemu si spúsobný.
Mnozí dobrého života zučiIi se lháti,
kterí chteli za malý čas v gracii trvati.

Čož za osoh, že gracia zlaté stavá rohy,
má vysoké, ale slabé komárové nohy.
Pánská vúle ich poláme bez všeckej príčiny
a ty zostaneš pod vozem, ačkoliv nevinný.

Hledaj u boha graciu skrz život čnostlivý,
ku márnosťám ošemetným vždycky bucľ lenivý.
Tak v gracii dokonalej budeš stálosť míti,
jestli se ti trefí v božskej milosti umríti.

[59]