Kdo hnev svúj premáhá,
k zdraví si pomáhá.

Obráť všeckú silu tvoju proti hnevu tvému
a pomážeš duši, telu a i zdraví svému.
Ten nevládne s dušú svojú, kdo se hnevá silne,
hnev skrze tvú trpezlivosť zmóžeš neomylne.

Hnev na zdraví vemli škodí a telo zemdlívá,
neb žluč do žalúdka, úduv i do žíl vylívá.
Má svú chválu, kdo silného nepríteľa zmáhá,
ale vetšú zasluhuje, kdo svúj hnev premáhá.

Neprítel s mečem zabíjá, hnev ze žlčú škodí,
ncb žluč mnohé nedostatky v tele lidském plodí.
Nepríteľa strílku zrazíš, když je proti tohe,
ale hnev težko zabiješ, když je v tvéj osobc.

[38]

Mladá starosť v čnosti,
stará mladosť v lenivosti.

Stará mladosť, mladá starosť neni v jednej váze,
prvňá neni v úctivosti, druhá je v pováze.
Starý síce mnoho trpí, však trvá v mladosti,
jestli k dobrému činení pospícha z čerstvosti.

Pro starý vek klesne dolu, nemá v tele vlády,
ale v čnostech tak prospívá, jako by byl mladý.
Mladá starosť se menuje pro ochotnosť v čnosti,
zasluhuje od všech lidí slušne.j úctivosti.

A zase v tem človekovi stará mladosť bývá,
který v samej lenivosti svú mladosť užívá,
stratí letá v lenivosti, nečiní dobre nič,
že ic starý v svéj mladosti, mívá potupv vic.

[42]

Tvoje tajnosti
zdržuj v skrytosti.

Tak miluj, jako bys’ nekdy niel nenávideti,
tak nenáviď, jako bys’ chtel zase milovati.
Nikdy ze žádným nevchádzaj k takej nenávisti,
že bys’ si všeckú zahradil cestu ku milosti.

Človek človeka obrazí, poneváč sme lidé,
kdo však od lásky odstúpí, nech zas k lásce prijde.
A koho zase miluješ, znáš se ho i báti,
nemyslíc si, že vždy nebudeš s ním v lásce trvati.

Nezjavuj mu všecko, čo máš, nebo te popálí,
když se od ctného príteľstva láska preč odďálí.
Mnozí na lásku predešlú zhola nedbajú nič,
čím si im byl dúvernejší, tým ti uškoďa vic.

[43]

Lepej škodu míti,
nežli ju činiti.

Lepšá škoda, mluví Chilon, nežli zlý úžitek,
zisku nespravedlivého nevnášaj v príbytek.
Jak pohubíš nejakú vec, zas se iná spraví,
a jak skazíš dobré meno, težko se napravi.

Stracená vec jen do času zármutek vzbudzuje,
ale zlý zisk ustavične svedomi sužuje.
Ne úžitek, ale škoda neomylne bývá,
ačkoliv se zlým spúsobem odkud nadobývá.

Žáden to za zisk neuzná, čo svedomí kazi,
a nekdy zlý chýr o mene u lidí vyrazí.
Nedáš za peníz dukáta, chtíc bohatším byti,
tehdy nechtej zlým spúsobem nikdy zisku míti.

[45]

Na tvúj pohreb se nestaraj,
ale na čnosti pozor daj.

Nekterí chcú chválu míti ze svého pohrebu,
tej príčiny nechávajú naň všeckú potrebu.
Kdyby byla taká starosť na čnostlivé žití,
snáď by mohli bez starosti lepší pohreh míti.

Nestaraj se o tvúj pohreb, nech se naň stará ten,
který z doniu tvoje telo rozkáže vynésť ven.
Nezostaneš mrtvý v dome, budeš pohreb míti,
kdekoliv te pochovajú, predce musíš zhniti.

Kdo bude chceť v dome bývať, musí te vynésti,
nemohel by za malý čas tvého sniradu znésti.
Nech te s pompú, neb bez pompy do zeme položá,
budeš v zemi, avšak telu v ničem neosožá.

[46]

V svete bez krivdy
nebudeš nikdy.

Kdo neumí krivdy trpeť, nemívá pokoje,
nebo je zem v takém míste, kde samé rozbroje.
Číni se vícej krivdám brániš, vícej ich pribývá,
nebo krivda v odpornosti rozmnožcní mívá.

Kdo každému protivenství spurne se protiví,
nikdy neprijde k pokoji, dokud bude živý.
I tá ruucha nedá pokoj, čím ju kdo víc honí,
tým ona víc lítajíce kolo nosa zvoní.

Mej strpení v každej veci, která-ť se nelíbí,
nenájdeš ve svete veci, která je bez chyby.
I tys’ iným k obtížení, víc než iní tebe,
jestli budeš trpezlivý, nájdeš pokoj v sebe.

[47]

HIe, Človek opilý
žádnému nemilý.

Jestli se chceš, jako svedčí, opilstva varovať,
tak sobe daj opilého človeka maľovať.
Nech bude ne.očesaný a sliny po brade,
neumytý, nespúsobný, zavála ný všade.

Slabé nohy, mrtvý jazyk a krvavé oči,
vždycky letíc dolu nosem, čo s nohú pokročí.
V hlave víno, v bruchu rozum, v údoch žádnej sily,
tento nápis daj pod neho: Hle, človek opilý.

Tento človek neni človek, neb rozum utratil,
když se s zbytečným nápojem v hovado obrátil.
~.jak spadne do kaluže, bude poster jeho,
a i svine tam líhajú z obyčeje svého.

[48]

Cvik dítkám osoží,
čnosti v nich rozmnoží.

Jak se deti chovajá, rodič je príčina,
rodičovská je povinnosť cvičiť svého syna.
Jak zle činí malý chlapec, zlosť je na otcovi,
chlapec jestli je bez cviku, k zlému je hotový.

Jak ho pod prútem nedrží, privyká ku zlému,
potem zlú povesť spúsobí tatíkovi svému.
Iným bude odporný bez všej stydlivosti,
nemajíce hanby v sobe, ani statečnosti.

Jak nechceš ze syna tvého nekdy hanhu míti,
nezanedbaj ho za mladi prútem skrovne hiti.
l prút brezový deťom v zadku nepoláme kosti,
od zlého ich odťahuje, privádzá k múdrosti.

[49]